Na svěží jarní zeleninu se všichni celou dlouhou dobu, kdy vládne zima, nesmírně těšíme. A o chřestu, který je považován za symbol jara, to platí snad dvojnásob. Chřest se vrací do našich kuchyní, rok od roku roste jeho popularita a stává se stále běžnější lahůdkou v našem jarním jídelníčku. Jeho sezona je poměrně krátká, a je tak třeba si zhruba dvouměsíční chřestové okénko od dubna do června náležitě vychutnat.
Nejčastěji se setkáváme s chřestem bílým a zeleným. Barevná odlišnost vzniká tím, že bílý chřest je pěstován pod černými plachtami, zatímco zelený je vystaven jarnímu sluníčku, díky němuž získává své krásné zabarvení. Vedle barvy samotné se liší i chuťovými vlastnostmi.
„Bílý chřest má oproti zelenému jemnější chuť, zelený je naopak výraznější,“ popisuje Jan Souček, šéfkuchař restaurace v pražském Podolí, a dodává: „Způsob pěstování se podepisuje i na dalších vlastnostech. Bílý chřest má silnější slupku, je tak třeba ho před vařením oloupat po celé jeho délce. Zelený chřest se buď neloupe vůbec, nebo jen jeho spodní část.“
Jak na chřest?
Příprava chřestu je velmi jednoduchá. „Chřest omyjeme a odlomíme dřevnaté konce. U čerstvého chřestu, který je křehký, by to mělo jít takřka samo. Zůstane nám tak část, která je chutná a šťavnatá. Bílý chřest oloupeme zhruba 2 cm pod hlavičku, u zeleného postačí spodní třetina. U zcela čerstvého zeleného chřestu, jak bylo už řečeno, ale není třeba ani to. Loupeme ho vždy směrem od hlavičky dolů,“ radí Jan Souček. Oloupanou slupku ani odřezky přitom není nutné vyhazovat. Mohou posloužit jako základ pro výbornou chřestovou polévku.
„Chřest vkládáme do vroucí osolené vody. Ideální je vařit ho ve vyšším úzkém hrnci, ve kterém se nám podaří udržet jeho špičky nad hladinou. Pokud takový hrnec nemáme, můžeme si vypomoct lehkým svázáním chřestových oddenků provázkem. Podle tloušťky chřestu vaříme bílý chřest cca 5 minut, zelený chřest potřebuje o dost kratší dobu, obvykle stačí, když ho spaříme po dobu dvou minut. Měl by být měkký, ale zůstat křehký. Pokud chřest hned nepodáváme, je dobré vložit ho do misky s ledovou vodou, aby si udržel jak barvu, tak konzistenci. Před podáváním ho můžeme například zprudka opéct na rozpálené pánvi a ke konci přidat lžíci másla,“ uzavírá šéfkuchař.
Čerstvost je základ
Základem úspěchu je vždy kvalitní surovina, měli bychom tak dbát na čerstvost chřestu. Čerstvý chřest je pevný, křehký, nejde ohýbat, není svraštělý, má příjemnou vůni.
Pokud třeme čerstvé oddenky chřestu o sebe, vydávají typický vrzavý zvuk. Po nákupu je třeba skladovat ho v lednici, a to ideálně po co nejkratší dobu. Každým dnem skladování se totiž znehodnocuje chuť této lahůdky.
Víno jako výborný doplněk
Chřest má široké využití a nabízí nepřeberné množství úprav a receptů. K chřestovým pochoutkám není nic lepšího než sklenka výtečného vína. „Párování chřestu s vínem není tak úplně jednoduchá disciplína. Chřest má jemnou vůni a chuť, proto je často kombinován s výraznější ingrediencí tak, aby chuť vína nedominovala nad chutí pokrmu. Typická „zelená“ až lehce nahořklá chuť chřestu a také výrazná zemitost potřebuje ideálního, spíše delikátního partnera. Vždy bych ke chřestu volil jemná a svěží vína s tóny citrusů, zeleného ovoce, květin nebo bylinek,“ doporučuje sommelier Petr Mašek.
- Mělnický chřest s pěnou z kozího sýru, redukcí z balzamikového octa a s listy salátů
Budete potřebovat:
Zelený a bílý chřest
150 g čerstvého kozího sýra
450 ml smetany
2 plátky želatiny
150 ml balzamikového octa
50 g medu
Mix salátů
Olivový olej
Postup: Chřest oloupeme a spaříme v osolené vroucí vodě cca 2 minuty a poté ho vložíme do studené vody. Kozí sýr s trochou smetany zahřejeme v rendlíku a rozmixujeme tyčovým mixérem. Přidáme namočenou změklou plátkovou želatinu a trochu osolíme. Do lehce vychladlé směsi (cca 35 °C) vmícháme našlehanou smetanu. Pozor, nesmí být přešlehaná! Hotovou pěnu formujeme do námi zvolené formy vyložené potravinářskou fólií. Pěnu necháme přes noc ztuhnout v chladničce. Balzamikový ocet, med a cukr svaříme v rendlíčku do konzistence sirupu. Chřest nakrájíme na libovolné kousky, které smícháme s olivovým olejem a listy salátu.
Zdroje: Jan Souček, Petr Mašek
