Fridrich I. Barbarossa vyrazil na třetí křížovou výpravu s početným vojskem a po měsících pochodu se probil až hluboko do Malé Asie. K Jeruzalému už ale nedorazil. V červnu 1190 se utopil v řece Saleph a jeho smrt měla pro německou část výpravy velmi tvrdé následky.
Když Fridrich Barbarossa na jaře 1189 opouštěl Řezno, nebylo pochyb o tom, že nejde na obyčejnou vojenskou výpravu. Císař měl za sebou desítky let vlády a patřil k nejvýraznějším panovníkům tehdejší Evropy. Teď se vydával na cestu, která měla vést až do Jeruzaléma. Město však už téměř dva roky držel Saladin.
Barbarossa přitom nebyl jediným evropským vládcem, který se rozhodl zasáhnout. Třetí křížová výprava spojila anglického krále Richarda I., francouzského Filipa II. Augusta a právě německého císaře. Každý z nich ale postupoval vlastním směrem. Richard a Filip se nakonec vydali po moři, zatímco Barbarossa vedl své vojsko po souši.
Cestou na něj čekaly kruté boje
Nebyla to pohodlná varianta. Znamenala dlouhé týdny a měsíce pochodu přes území, kde musela armáda neustále řešit zásobování a bezpečnost. Z říše zamířila přes Uhry a Balkán a pokračovala do Byzantské říše. Právě tam se vztahy mezi křižáky a Byzantinci několikrát dostaly na hranu.
Byzantský císař Izák II. Angelos pochopitelně nemohl být z příchodu obrovského západního vojska nadšený. Barbarossovi muži potřebovali zásoby a průchod územím, které nebylo jejich. Navíc mezi východními a západními křesťany panovala značná nedůvěra už dlouho před touto výpravou. Situaci ještě zhoršovalo podezření, že Byzantinci nejsou vůči Saladinovi tak nepřátelští, jak by si západní křižáci představovali.
Barbarossa nakonec přes Balkán a Konstantinopol prošel a dostal se do Anatolie. Tam už se musel vypořádat se Seldžuky. Cesta nebyla bez bojů. Křižáci postupovali přes území, kde místní vojska dokázala jejich pochod komplikovat útoky a ničením zásob. Přesto německá armáda pokračovala dál.
U řeky Saleph vše skončilo
V květnu 1190 přišel jeden z jejích největších úspěchů. Barbarossovi muži se dostali k Ikoniu, dnešní Konyi, a po boji město obsadili. Pro císaře to musela být povzbudivá chvíle. Armáda, která vyrazila z Evropy před mnoha měsíci, stále fungovala a dokázala se probít přes Anatolii. Vypadalo to, že cesta do Svaté země se konečně přibližuje ke svému cíli. Dobový popis tažení i moderní historický výzkum potvrzují, že němečtí křižáci po překonání byzantského území skutečně pokračovali přes seldžuckou Anatolii a po bojích vstoupili do Ikonia.
Jenže tady se příběh Barbarossovy výpravy láme. Po odchodu z Ikonia zamířilo vojsko dál na jih. Císař se dostal do Kilikie a 10. června 1190 dorazil k řece Saleph. Dnes ji známe jako Göksu a protéká nedaleko tureckého města Silifke. A Barbarossa se v řece utopil.
U jeho smrti je zajímavé, že se historici nemohou úplně shodnout na tom, jak k ní došlo. Jedna z verzí hovoří o pádu z koně při překonávání řeky. Jiná pracuje s možností, že císař do vody vstoupil nebo se v ní koupal a proud ho strhl. Už dobové zprávy se v detailech rozcházejí. Jisté je datum, místo a výsledek: císař třetí křížovou výpravu nepřežil.
Někteří vojáci se vrátili domů
Pro jeho armádu to byla obrovská rána. Nešlo jen o smrt panovníka, jehož jméno bylo s výpravou spojeno. Barbarossa byl člověk, který celé vojsko přivedl až sem. Vojáci byli od domova tisíce kilometrů a před sebou měli stále cestu do Svaté země.
Velení převzal jeho syn Fridrich Švábský. Jenže armáda už nebyla v situaci jako před několika týdny a smrt císaře podlomila její morálku, část mužů se okamžitě začala vracet. Další pokračovali dál, ale po dlouhém pochodu se přidaly nemoci a vyčerpání. Z původně početného vojska tak zůstala jen část. Barbarossova smrt tak změnila další osud německého kontingentu.
Přesto nebyl konec výpravy všech německých křižáků. Ti, kteří pokračovali, se nakonec dostali až do Antiochie a potom dál do Svaté země. Někteří z nich se zapojili do bojů u Akkonu. Jenže původní síla Barbarossova vojska byla pryč.
Richard Lví srdce Jeruzalém nedobyl
Sám Fridrich Švábský svého otce dlouho nepřežil. Zemřel v lednu 1191 během tažení a německá část výpravy tak během krátké doby přišla o oba muže, kteří ji vedli. Podle odborné studie Johna B. Freeda byly Barbarossovy ostatky po jeho smrti převezeny nejprve do Seleucie a později přes Tarsus do Antiochie, kde byly uloženy.
Mezitím se třetí křížová výprava ubírala jiným směrem. Richard Lví srdce dorazil na východ a křižáci se soustředili na Akkon. Dlouhé obléhání skončilo v roce 1191 pádem města. Richard potom pokračoval v tažení proti Saladinovi a dosáhl několika vojenských úspěchů, včetně vítězství u Arsúfu. Jeruzalém ale zpátky nedobyl.
Legenda o císaři
Barbarossovu smrt samozřejmě sama o sobě nerozhodla o výsledku celé třetí křížové výpravy. Ta pokračovala ještě další dva roky a sehrála v ní roli řada dalších faktorů. Pro německé vojsko však byla jeho smrt mnohem konkrétnější katastrofou. Z Evropy vyrazila jedna z největších armád, které se k výpravě připojily. Prošla Balkánem, dostala se přes Byzantskou říši, přežila střety v Anatolii a dobyla Ikonion. Potom její císař během překonávání řeky zemřel.
Někteří vojáci, kteří přežili, pokračovali dál, jen už neměli svého císaře. Barbarossova smrt navíc postupně dostala vlastní příběh. V německém prostředí vznikla legenda o císaři, který ve skutečnosti nezemřel, ale spí uvnitř hory Kyffhäuser. Čeká tam prý na chvíli, kdy bude jeho země znovu potřebovat svého starého panovníka. Legenda přežila středověk a Barbarossa se díky ní stal postavou, která existovala nejen v historických kronikách, ale také v německém kulturním povědomí. Skutečný konec byl přitom podstatně prostší.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.worldhistory.org/article/1263/the-siege-of-acre-1189-91-ce
https://www.zeit.de/zeit-geschichte/2022/06/friedrich-i-kaiser-barbarossa-nationalbewegung
