Učitelství jako koníček? U pedagogů odborných ICT předmětů to platí dvojnásob. Mnozí z nich mají hlavní příjmy ze svých firem a byznys projektů. Neučí pro výdělek, ale z přesvědčení, aby pomáhali rozvíjet mladou generaci ICT odborníků. V Česku a na celém světě jich je zoufalý nedostatek.
Srovnáme-li platy učitelů a ICT odborníků, liší se podle pozic. Průměrná hrubá mzda učitele v regionálním školství činí necelých 47 tisíc korun měsíčně, přičemž nejméně berou ti v mateřských školách. Manažeři, inženýři a specialisté v ICT pobírají kolem 78 tisíc, ovšem řídící pracovníci si přijdou až na 120 tisíc. „Sehnat učitele programování, to je téměř nadlidský úkol. U nás pracuje 15 ICT specialistů a kromě částečného úvazku, který považují za koníček, se nemalá část věnuje své profesi. Pro školu a studenty je to výhodné – neztrácí přehled ve vývoji oboru, jsou neustále spjatí s praxí a znají aktuální trendy,“ poukázal Martin Vodička, ředitel Soukromé střední školy výpočetní techniky (SSŠVT).
Považují to za vlastní seberozvoj
Obě profese narážejí kromě příjmových rozdílů také na dominantní zastoupení vždy jen jednoho pohlaví. Zatímco ve školách mají 80procentní suverenitu učitelky, v oborech ICT panují z 93 procent muži. „Naše škola je v tomto raritní, máme tu vysokou převahu učitelů mužů, a to právě na základě ICT specializace a velkého počtu odborných předmětů. Často se stává, že se k nám vrací naši absolventi. Mají prosperující firmu, jsou zabezpečení a po letech od ukončení studia se ozvou, že by rádi učili. Zaštiťují odborné předměty třeba šest hodin týdně a považují to za vlastní seberozvoj. Máme ale i ICT odborníky na větší úvazky, kteří mají školu jako hlavní pracovní poměr a k tomu pracují na vlastních projektech a zakázkách na živnostenský list,“ popsal Martin Vodička.
Ve státním školství roste plat učitelů úměrně s odučenými roky, starší kantoři tak mají až o čtvrtinu vyšší plat než pedagogové do 35 let. Naopak v ICT oborech, které se vyznačují překotným vývojem nových technologií, se může stát člověk seniorním pracovníkem a přijít si na dvojnásobek nástupní mzdy už po dvou letech praxe. „To je další překážka – mladí ICT specialisté bez zkušeností si říkají o abnormálně vysoké nástupní platy a ve start-upech, které ani nemusí vyjít, je dostanou. Tomu nemůžeme konkurovat. Ovšem situace se nyní trochu obrací. Sledujeme nárůst zájemců o výuku z řad profesionálů, kteří už jsou díky svým aktivitám v oboru zajištění, a chtějí své znalosti předávat dál mladším generacím bez ohledu na honorář,“ uvedl ředitel IT školy.
Jen jako vedlejší činnost
Zájem o učitelství mají obvykle OSVČ a podnikatelé ve středním věku s vysokoškolským vzděláním. A zdaleka se nejedná jen o odborné předměty. Mezi uchazeči jsou lidé z různých profesí, kteří v pedagogice vidí smysl a nové výzvy. „Obsadit učitele neodborných předmětů je jednodušší. V loňském roce se nám například na pozici učitele občanské výchovy hlásilo 20 zájemců s humanitním zaměřením. Mnoho jich bylo kvalitních, ovšem představovali si úvazek na pár hodin týdně jako svoji vedlejší činnost. A to je ta potíž, protože škola nemůže stavět pouze na externích učitelích. I když máme výborné externisty, kteří vedle svého hlavního podnikání pár hodin týdně učí odborné předměty, klíčoví pro chod školy stále zůstávají zaměstnanci s pedagogickým vzděláním, kteří jsou ve škole každý den. Potřebujeme kantory na plný úvazek, kteří mohou plnit funkci třídního učitele, doprovázet studenty na různé akce, chystat školní události, zkrátka ty, kteří školu tvoří i po organizační stránce. Takoví uchazeči mívají zejména u klasických předmětů přednost,“ vysvětlil Martin Vodička.
Odučit jednu dvě hodiny týdně a zase ze školy odejít, taková je obvykle představa lidí z praxe, kteří chtějí do školství. Občas si ale výuku dětí pletou s koučováním dospělých, seminářem nebo workshopem. „Někteří po čase zjistí, že výuka ve škole není taková, jak si představovali. Ve své firmě například dělali školení pro kolegy a bývají překvapení, že práce s teenagery je naprosto odlišná. Nemohou studentům dávat pouze jedničky, musí je dostatečně motivovat, vést k zodpovědnosti a umět je správně hodnotit. Stává se pak, že se například věnují pouze 10 procentům aktivních studentů. Úlohou pedagoga je ale dostat relevantní výstupy z celé třídy, požadovat dodržování termínů a prokázání znalostí, jinak se někteří studenti látku nenaučí. Buď toto externisté pochopí a přizpůsobí se, anebo nejsou pro pedagogiku stavění a po čase ze školství odejdou,“ připustil Martin Vodička.
