V posledních dnech války už se pomalu rozděluje území vlivu. Evropa se proměnuje v šachovnici a figurky jsou v ruce Stalina a generála Eisenhowera. Churchill z ústraní tlačí na Američany, aby dobyli Prahu dříve než Rudá armáda. Bylo o osudu Československa dávno rozhodnuto, nebo stačilo málo a občané Prahy by oslavovali americké vojáky?
Dějiny někdy nabízejí zajímavou otázku: „Co kdyby?“ Kdyby Prahu osvobodili Američané? Jak by vypadal vývoj naší země? Stali bychom se i tak rukojmí Sovětského svazu? Existovala by nesvoboda a komunistická tyranie? Proč se vlastně americká armáda zastavila tak brzy? Pojďme poodkrýt politické pozadí konce druhé světové války.
Dvě možnosti
Oslabené nacistické Německo se postupně hroutí na všech frontách a zásadní začíná být otázka budoucího politického vlivu. Evropa se neodvratně blíží k rozdělení na dvě části. Jedna pod vlivem parlamentní demokracie s kapitalistickým systémem a druhá s vlivem komunistického režimu pod vedením Sovětského svazu.
Když se válečné kleště z obou stran postupně zavírají, blíží se rozdělení tří symbolicky a politicky důležitých měst. Berlín, Vídeň a Praha. Ten, kdo bude osvoboditel, získá zásadní vliv.
Berlín je Stalinův. A co Praha?
Winston Churchill moc dobře věděl, že Stalinovi nelze důvěřovat. Nevěřil dohodě z Jaltské konference, kde se sešla tzv. Velká trojka (Churchill, Stalin a Roosevelt), která garantovala osvobozeným zemím stejné právo: „Zvolit si samy vládní formu, v níž chtějí žít.“
Churchill proto vyvíjel tlak na Američany, aby neváhali osvobodit Berlín, Vídeň a Prahu. Velkou komplikací bylo náhlé úmrtí amerického prezidenta Roosvelta šest dní před vstupem amerických vojsk na naše území.
Nástupce Harry S. Truman nemá takový vhled do situace a přenechává zásadní rozhodnutí na generálu Eisenhowerovi. Ten odmítá vpád do Berlína, protože chápe, jak moc důležité je pro Rudou armádu po tak dlouhém a krvavém boji s nacistickým Německem vztyčit sovětskou vlajku v hlavním městě úhlavního nepřítele. Naopak dobytí Vídně vidí realisticky. A co Praha?
Touha odčinit Mnichov
Winston Churchill byl v touze donutit Američany osvobodit Prahu velmi neoblomný. Zcela jistě chtěl odčinit zradu v Mnichově a zároveň si uvědomoval, jak může západní vliv v Praze hrát důležitou roli v budoucím vývoji Evropy. Sám vedl korespondenci s prezidentem Trumanem, kde naléhal, že nic nestojí v cestě osvobození Prahy.
Zoufalé volání o pomoc na pražských barikádách je nevyslyšeno. Eisenhower vnímal postup na frontě až k Praze jako velmi rizikový, protože se obával dvou až tří dobře vyzbrojených německých jednotek v západní části Československa. Navíc Američané nebyli schopni pochopit, že mohou zásadně ovlivnit budoucí vývoj naší země. Jeden se však našel!
Generál Patton proti svým
Legendární generál Patton se svými bílými revolvery za pasem měl jiný názor. Byl plně odhodlán pokračovat v osvobozování Československa, ale nadřízení ho museli zastavit.
Jedna z historek dokonce vypráví o jeho rozčílené reakci vůči rozkazu nepostupovat. Údajně prohlásil, že na pár hodin „ztratí“ spojení s nadřízenými a zavolá jim z telefonní budky na Václavském náměstí. Úsměvný příběh, ale ilustruje krutý fakt, jak blízko byla Praha před osvobozením americkou armádou. Rudá armáda byla nakonec symbolickým hrdinou a vliv amerického osvobození na budoucí vývoj Československa hrál jen „okrajovou“ roli.
Zdroje: britannica.com, granger.com, history.com
