Jedná se o jednu z mediálně nejexponovanějších událostí v souvislosti s romským obyvatelstvem ve vztahu ke zbytku společnosti. Ta se v roce 1998 rozhodla pro velmi radikální řešení konfliktu se sociálně vyloučenou skupinou obyvatel. Jak probíhala stavba této kontroverzní zdi a jak dlouho vydržela?
Je tomu už více jak dvacet let, kdy byla v Matiční ulici ve městě Ústí nad Labem postavena kontroverzní zeď, jež se pochopitelně stala mediálně velmi exponovanou a kritizovanou. Stavba měla za cíl oddělit oblast rodinných domů ve čtvrti Krásné Březno od obyvatel ze sociálně vyloučené oblasti, kteří žili ve zdevastovaných domech.
Přestěhovaní neplatiči
Samotná Matiční ulice je rozdělena relativně frekventovanou silnicí a výpadovkou na Děčín. Na jedné straně se však vyskytují rodinné domy a na druhé oblast, kam ústecká radnice přestěhovala neplatiče nájemného a vznikla tak sociálně ekonomicky vyloučená oblast, jež hlukem a kriminalitou obtěžovala konkrétně tři domky a čtyři činžovní domy přes ulici.
Na konci devadesátých let eskaloval problém a dlouhodobé stížnosti obyvatel a ústecký primátor Ladislav Hruška se rozhodl za město celou situaci vyřešit výstavbou protihlukové zdi. Pro média to byla zpráva zasluhující pozornost. Celý záměr a stavba zdi byla politicky a mediálně natolik výbušná, že se tato zpráva objevovala několikrát i v zahraničních periodikách.
Premiér, parlament a zahraniční politici
Primátor Ladislav Hruška měl se zdí zcela jiné plány. Původně si pravděpodobně myslel, že celá stavba vznikne v tichosti, čemuž odpovídaly i původní rozměry. Měla být totiž čtyři metry vysoká, což se nakonec neuskutečnilo a její rozměr se změnil na 1,8 metru. Vystavěna byla z keramických cihel a součástí mělo být i dětské hřiště, což v celém kontextu zní doslova apokalypticky.
Tlak médií, ochránců lidských práv a romských iniciativ ovšem celou situaci stále probouzel do veřejné diskuze, které se účastnily největší špičky politiky v čele s tehdejším premiérem Milošem Zemanem. Ten byl vůči celému projektu velmi kritický, stejně jako evropský komisař Günter Verheugen. Konečnou měla zasadil této kontroverzní zdi až Poslanecká sněmovna, ale ústavní soud usnesení zrušil.
Stavba tedy opravdu začala k nelibosti mnoha kritických hlasů vznikat v říjnu roku 1999. Nepopulární řešení mělo nepřátele ze všech stran. Lidé protestovali, vláda kritizovala a zahraniční pozorovatelé nechápavě přihlíželi, co se v České republice děje. Během některých protestů stavbu znemožňovali Romové vlastním tělem. Byť se během realizace někteří snažili zeď dokonce rozebrat, byla tato kontroverzní záležitost dokončena.
Šest týdnů a do ZOO
Absurdní cirkus a kolotoč, který v postkomunistické éře naší historie nemá obdoby, skončil po šesti týdnech. Město nevydrželo mediální tlak a kritiku ze všech stran a celá stěna byla demontována a přestěhována do ústecké zoologické zahrady, kde sloužila také jako protihlučná stěna k blízké dopravní komunikaci.
Město následně od vlády získalo deset milionů korun na odkup nemovitostí, kde lidé žili v nelichotivých podmínkách, a tím se částečně celý problém vyřešil i bez kontroverzní zdi, jež je pravděpodobně nejznámějším symbolem komplikovaného soužití s romskou skupinou obyvatel v České republice. Z odstupem je zeď vnímána také jako symbol českého rasismu, který rozvířil ve společnosti rasovou nesnášenlivost. Radikální řešení bylo opravdu daleko od koncepčního řešení situace.
Zdroj: Česká televize, g.cz, Český Rozhlas
